Založit webové stránky nebo eShop

Helgen

Bylo krátce po poledni, když se to semlelo. Jsem námezdním lovcem a ještě do včera jsem byl
vázán smlouvou v pevnosti Helgen, abych tamní velitelství císařské posádky zásoboval masem.
V okolních lesích je plno divoké zvěře, včetně vlků a medvědů, občas se objeví i šavlozubá kočka
a tak není nouze o maso ani o krásné, hřejivé kožešiny na prodej. Velitelé i vojáci rádi zaplatí za
pěknou, hustou kožešinu, kterou se pak chlubí před děvčaty ve městech a já mám ve svém měšci
nějaký ten Septim navíc

Toho dne jsem měl volno. Poflakoval po pevnosti se svým psem a klábosil s vojáky, když dorazil sám velký generál Tulio v čele konvoje několika vozů. Jak se ukázalo, generál měl zrovna šťastný den, protože se mu podařilo zajmout Ulfrika, vůdce skyrimských rebelů co si říkají Bouřné hávy a chtějí se trhnout od císařství. Povídá se, že Ulfrik údajně zabil našeho Velekrále mocným řevem. Kdo ví, co je na tom pravdy? Faktem je, že císařství došla trpělivost, protože tenhle člověk dělal potíže a to říše nepotřebuje. Zvláště v dnešní době, kdy o potíže různého druhu není nouze. Jenže ty opravdové potíže měli teprve nastat.

Soud s Ulfrikem a jeho přísežnými bratry byl rychlý. Všichni měli odpoledne přijít o hlavu. Seděli jsme s kuchařem před kuchyní a dohadovali se, jestli vzbouřenci zemřou jako hrdí Nordové, nebo budou rozklepaní strachy. Ono je něco jiného umřít v boji, a něco jiného se svázanýma rukama a s hlavou na popravčím špalku. A tak jsme se šli oba na tu popravu podívat.

První Nord zemřel statečně, to se musí nechat. Ještě stačil poslat generála ke všem Daedrám v osmi koutech velké Nicoty a hned se mu hlava skutálela do bedny pod špalkem. A pak se to stalo. Z hor se ozval příšerný řev, až nám tuhla krev v žilách a možná si někdo nadělal do kalhot. Jako by se najednou zastavil čas a vše bylo v jednom ohni. Na věži totiž přistál drak.

V celé pevnosti vypuknul zmatek. Vojáci i civilové pobíhali sem a tam, drak řval vzteky a lidé strachem. Nejsem zrovna zbabělec, mám za sebou několik velkých bitev, ale v tomhle případě jsem běžel s ostatními, abych se schoval před plameny. Pár vojáků na draka vystřelilo pár šípů, avšak valného efektu to nemělo. Spíše to draka ještě více rozběsnilo. Létal nad pevností, bořil zdi a plival oheň všude okolo. Za chvilku byla celá pevnost v plamenech. Běžel jsem k velitelské části pevnosti, přeskakoval mrtvá, spálená těla a snažil se vyhýbat drakovi, plamenům i padajícím kamenům. Byl jsem již skoro u dveří, když jsem ucítil ránu a pak byla najednou tma. …

Bylo to jako probuzení z jednoho zlého snu do dalšího zlého snu. Začarovaná smyčka, jakou by snad nevymyslel ani ten nejtemnější mág, co se upsal daedrickému princi temnoty. Otevřel jsem oči. Byla noc. Ztěžka jsem se zvedl. Hlava se mi třeštila jako po prohýřené noci. Pomalu, trochu
vrávoravě jsem se vydal na obhlídku. Kdysi mocná pevnost už nebyla pevností, ale jen hromadou rozvalin. Na mnoha místech ještě hořel oheň, nikde jsem však nenašel žádná těla. Ti , kdo stihli utéct tak utekli, ti co to nestihli tak buď uhořeli, nebo je drak sežral. Kupodivu jsem našel živého koně. Pobral jsem pár věcí, sedl na koně a vydal se do blízké vesnice, do Vorařova. Mám tam pár přátel a tak jsem měl obavu, jestli jsou v pořádku.

Ve Vorařově bylo pozdvižení. Dorazil tam z Helgenu jeden voják, ale než stačil cokoliv souvislého ze sebe dostat, tak umřel. Zašel jsem za svým přítelem Arvolem, místním za kovářem abych s ním probral, co se stalo. Oba jsme se shodli na tom, že by o tomhle měl vědět Jarl z Bílého průsmyku, kterému Vorařov patří. Trochu jsem si odpočinul a odpoledne vyrazil znovu na cestu, abych mu tu nemilou zprávu sdělil. Sotva jsem však přejel kopec, narazil jsem na několik mrtvých císařských, které dva rebelové v modrém obírali o cenné zbraně. Možná bych je nechal, ať si nakradou, protože jsem spěchal, kdyby se však po mě jeden z nich neohnal mečem. No, neměl to dělat. Léta vojny byla dobrou školou. Netrvalo to dlouho. Rebelové asi nemají moc výdrže ani bojových zkušeností. Bohům žel, ani nikdo z císařských nepřežil. Modří je pravděpodobně přepadli ze zálohy a více méně je povraždili. Do města jsem dojel chvilku po setmění a hned jsem spěchal do Jarlovi dračí síně.


 

TOPlist