Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Drak 

Nutno podotknout, že Jarl z té zprávy nebyl nadšen. Ani se mu moc nedivím. Jediný kdo téměř výskal
radostí, byl jarlův čaroděj. Divný chlapík, co má hlavu plnou Draků a pátrá po nějakých prastarých kouscích kamene. Moc jsem mu nerozuměl. Mágům totiž nikdy moc nerozumím a taky jim moc nevěřím.
Jarl však chtěl, abych si ho vyslechl a pokud možno mu pomohl. A když prosí sám Jarl, tak se nedá moc dobře odmítnout. Slíbil, že se tedy po tom jejich kameni podívám. Tušil jsem, že v tom bude nějaký háček. Taky že ano. Mám se vydat do mohyly Temných vod. To místní strážní duchové, Draugři nebudou zrovna moc šťastní, že chce někdo rušit jejich klid. Jenomže, slib je slib a tak jsem hned z rána vyrazil do hor. Nakonec to však tak těžký úkol nebyl. Před svatyní mne napadli dva bandité, ale s těmi jsem si poradil vcelku rychle. S lukem umím zacházet stejně dobře jako s mečem a tak i další bandité, ukrytí v mohyle byli během chvilky pěkně potichu zlikvidováni a ještě jsem si díky nim trochu přilepšil do měšce. Žádní Draugři se naštěstí zatím neprobudili. Možná proto, že jejich poklady, které stráží, nechávám bez povšimnutí. Pustil jsem spletí chodeb hlouběji do nitra mohyly. Cestou jsem narazil divného na chlápíka, uvězněného v pavoučí síti a tak jsem ho vysvobodil. Ani nepoděkoval bídák a zmizel někde v chodbách. Za nějakou chvilku jsem však na něj narazil znovu. Tedy na jeho mrtvolu. Asi nějakého Draugra naštval. Našel jsem u něj zlatý spár, jeden z těch tajemných klíčů k mohylovým pokladnicím. Ještěže jsem si ho vzal, protože se mi posléze hodil k otevření zámku. Netrvalo dlouho a měl jsem i ten zatracený kámen pro jarlova čaroděje. Strážil ho jen jeden Draugr a byl jedním zmála nemrtvých, se kterým jsem měl co dočinění. Na jedné zdi v jednu chvíli zazářilo modré světlo. Šel jsem blíž abych se na to podíval a pak obklopila nějaká tajemná záře až se mi z toho trochu zamotala hlava. Snad z toho nedostanu nějakou magickou nemoc. Hrobky jsou plné různých pastí a magických prokletí. Jeden nikdy neví, co se mu může stát. Po cestě ven jsem narazil jenom na dva kostlivce a tak jsem jejich ztracené duše vysvobodil svými meči z prokletí věčnosti. I když pochybuji, že kostlivci nějakou duši mají. Ještě pár kroků a byl jsem venku. Konečně na čerstvém, mrazivém vzduchu. Zahvízdal jsem na koně a vydal se zpět přes Vorařov do Průsmyku.

Opět jsem našel povražděné císařské. Ti modří holomci mne začínají lézt na nervy trochu více, než je zdrávo.

Po návratu do Bílého průsmyku jsem odevzdal kámen mágovi v dračí síni. Měl radost jak dítě z nové hračky. Najednou však přiběhla jarlova ochranka, že prý se na pláni u strážní věže ukázal Drak. A Jarl neměl lepší nápad, než mne poslat se vojáky. Prý každý meč bude dobrý. Proběhli jsme městem a již z dálky jsme zahlédli tu spoušť. Skoro jako v Helgenu. A na planině právě přistával strůjce celého pozdvižení. Dostal jsem vztek a zařval. Ani nevím, kde se takový řev ve mně vzal. Drak se však zarazil a podíval se na mne svýma žhnoucíma očima. Jenže to už jsem jedním skokem stál drakovi na hlavě a sekal, bodal a znovu sekal. Krev stříkala a najednou bylo ticho. Stál jsem před mrtvým drakem, který začal hořet a všude kolem bylo plno tajemné záře. Cítil jsem, jak mnou proniká nějaká zvláštní síla, kterou nedokážu popsat. Trvalo to snad celou věčnost, snad jen pár minut. Nevím. Byl jsem z toho celý vyvedený z míry. Vojáci řvali něco o dračí duši, o síle a nějakém drakorozeném. Moc jsem je nevnímal. Byl jsem utahaný, vyčerpaný a celý od krve. Vydal jsem se zpět k městu, nevnímaje ten povyk kolem. Byl to perný den a tak jsem skončil s lahví medoviny u Kobyly. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky. Kdo ví, co přinese další den. Jediné co vím je, že draci, o kterých jsem jako malý kluk slyšel vyprávět svého starého pěstouna Sobiho, se vrátili. Jsou tady a jsou skuteční. Jsou silní, hodně silní, ale nejsou neporazitelní.

image

 

TOPlist