Založit webové stránky nebo eShop

image

Na lovu

Z předchozí noci si moc nepamatuju. Ještě teď mne bolí hlava. Vím jen, že jsem toho vypil asi hodně
a, že mi jistou dobu dělala společnost mladá, vcelku příjemná dáma v dosti drahém noblesním obleku. Nevím, co čekala od špinavého, zaprášeného a notně zapáchajícího lovce, ale asi odešla dost zklamaná, protože jsem se ráno probudil sám. Takže se mnou asi nic nebylo. Vypotácel jsem se z postele a  chvilku zápasil s gravitací. A ten smrad všude. Moje prádlo vonělo asi jako tlupa Trollů a ani já sám jsem na tom nebyl o moc lépe. Ještěže v tomhle úžasném podniku mají koupací místnost, ve které je i káď s teplou vodou. Civilizační přednosti Impériadorazili i do Skyrimu. Sice to trvalo skoro hodinu, než jsem se dal do pucu, ale cítil jsem se po koupeli a v čistém prádle jako znovuzrozený. Mít vládou předplacený pokoj ve vyhlášené krčmě v širokém okolí má své nesporné výhody. Nejen výčep v baráku. Sešel jsem ze schodů a málem si rozbil hubu, což nebylo způsobeno množstvím vypité medoviny ani následné kocoviny, ale novou pokojskou, přesněji jejím dmoucím se živůtkem. Až se mi z toho pohledu unovu zatočila hlava.
Jo, po týdnech samoty na lovu v horských lesích, dokáže ženská krása udělat v hlavě pěkný světatoč. A místní děvčata, ty by nám mohl závidět celý Tamriel. Tím nechci říct, že by Redgardské nebo mnohé Bretonské a jiné ženy nebyli krásné. Ale Nordky ze Skyrimu jsou prostě ty správné ženské pro život v tomto drsném světě.

Sotva jsem vešel do výčepu a šenkýřka Hulda hned spustila:
,,Ty už jsi horší než Fanouš! Ale, alespoň nesereš Ysoldě do zahrádky."
Nojo, Fanouš. Kamarád, místní skyrimská legenda a skvělý kumpán ke džbánku nordského medu.
Taky miláček žen a jak vidno, i plenitel jejich zahrádek. Ještěže tu včera nebyl. To by dopadlo hůř,
než pos.. záhon bylinek. Hulda je má nejlepší kamarádka, takřka jako moje sestra. Známe se už velmi dlouho. S jejím mužem jsem sloužil před lety u císařských hraničářů, než ho trefili šípem do kolena a on pak musel z armády do výslužby. Byl jsem mu na svatbě za svědka. Měl ze služby dosti našetřeno a tak koupil v Bílém průsmyku starou hospodu a udělal z něj prvotřídní hostinec. Před dvěma lety zemřel, když se na něj převrhl vůz s nákladem medoviny a rozdrtil mu hrudník. Od té doby dávám na Huldu trochu pozor. Tedy, pokud jsem ve městě. ,,A máš tady vzkaz od vrchnosti." Podala mi zdobený list pergamenu s pozvánkou na snídani do Dračí síně. Podepsán sám Jarl Balgruuf Velkomožný vlastní rukou. ,, Safra, to je nějakého zájmu najednou. Co jsem provedl?" 

Koukal jsem s údivem střídavě do umně vyvedených písmenek a na šenkýřku.
,,To bude asi tím, že jsi včera zabil Draka", řekla jakoby mimochodem a nalila mi do kalíšku Zlatopalcovku. ,,Draka?!?" Málem jsem se zakuckal a pobryndal si nažehlenou čistou tuniku. Ještě chvíli jsem na ní koukal jak Kolčovák do prázdného sudu a pak mi to došlo!!! To nebyl sen. Helgen, Dračí síň, Jarl, čaroděj, mohyla Temných vod, Irilet, západní věž, Drak a můj vztek. Ten podivný pocit ze zářivé dračí síly a tajemný, podivně naléhavý hlas v hlavě. Nadšený jásot vojáků městské stráže a Iriletina nevyslovená otázka v očích. U všech Bohů velké devítky, to si snad ze mne Daedry dělají srandu? ,,No jo, draka." Hulda se na mne usmála.  ,,Mluví o tom celé město. Tak neotálej a upaluj." Políbila mne na čelo a vystrkala ze dveří. Tak jsem tedy šel. Lidé se za mnou otáčeli, špitali si za mými zády a stráže mi dokonce až s přehnanou zdvořilostí otevřeli bránu Dračí síně.  Až jsem údivem pozdvihl obočí. To jsou mi tedy věci.

,,Tak tady je náš hrdina," uvítal mne Jarl Balgruuf a objal mne jak dávného přítele z dětství.
Dnes jsem nevycházel z údivu. Tak jsem se během snídaně a rozhovoru s Jarlem a jeho rádci dozvěděl o Šedovousích, o dračím řevu-řeči draků a o také o tom, že jsem pravděpodobně drakorozený. Nevím sice, co to přesně znamená, ale z jistých racionálních důvodů skyrimské logiky o tom silně pochybuji.

Za 1) Má matka rozhodně neměla šupiny!
(Ač o ní občas otec žertem říkal, že je pěkná dračice)
Za 2) Jako přerostlá, okřídlená ještěrka taky nevypadala.
Za 3) Že bych se vylíhl z nějakého vejce, jako kuře, se mi zdá vcelku nepravděpodobné.

Nutno podotknout, že jsem z toho všeho měl v hlavě pěkný zmatek. Jarl mi udělil tutul zemana Bílého průsmyku, což obnášelo přidělení osobního Huskarla -  mladou bojovnici Lydii ze Skane, menší finanční hotovost a právo pořídit si ve městě dům. No, vzhledem ke zdejším cenám nemovitostí asi budu ještě nějakou dobu bydlet u Kobyly. Sice slušně vydělávám jako lovec, zvláště na zimních kožešinách, ale to dost záleží na loveckém štěstí, na tom jaká je lovecká sezona a na dalších věcech. Rozhodně nejsem zrovna boháč a domy zde nejsou levné. Ještěže jmám rentu 100 septimů od měsíčně od armády. Jinak bych občas neměl ani na korbel. Chlast a ženský umí občas pořádně provětrat měšec. Hlavně, u Kobyly je skvělá obsluha, výborná kuchyně, k tomu bydlím zadarmo a navíc je uvnitř i mnoho jiných půvabů.

Za obdržené zlatky jsem si koupil na trhu nové oblečení, abych tedy nevypadal jako drban, taky dva nové severské meče a dal jsem Lydii pro dnešek volno. Šel jsem se projít, chvilku postál na hradbách a přemýšlel co dál. Potřeboval jsem být sám. Zašel jsem do stájí pro koně a svou loveckou výbavu. Vyrazil jsem do skyrimských plání. Na rozbouřené myšlenky je nejlepší samota na lovu. Člověk si krásně pročistí hlavu na čerstvém vzduchu.

Projel jsem předměstím Bílého průsmyku a vydal se směrem k na Rorikův dvorec. Po hodině jízdy jsem nechal koně u Stendarova oltáře a šel dál pěšky. Po chvíli jsem narazil na statného jelena. Opatrně jsem se k němu plížil, pěkně proti větru aby mne neucítil.  Nasadil jsem šíp do tětivy luku a zamířil, když se zpoza skaliska vybatolila trojice Thalmorských bastardů a bylo po lovu. Jelen několika skoky zmizel z dohledu. Thalmorští ušatci na mne hned začali hulákat. Prý ať se rychle klidím z cesty a něco o zasahování do státních záležitostí. Poslal jsem je ke všem Daedrám, kam patří, protože mi zkazili jistou ránu. Vrchního justiciáře asi naštvalo, že jsem si dovolil poslat ho do oněch míst, začal vykřikovat, že mne nechá zatknout a obvinit z kacířství. Ani po mně nestačil mrštit svým ochromujícím kouzlem. Šíp, který byl určen jelenovi si vcelku rychle našel nový cíl. A byla mela. Zbylí dva ušáci v naleštěné zbroji toho také moc nenadělali. Co jim byla platná, když byli v těch nablýskaných plechovkách neohrabaní.
Já bych to na sebe nenavlékl. Do lesů a do skal je to velmi nepraktický a těžkopádný oděv, o čemž se ti dva sami přesvědčili. Za chvilku jsem již jejich drahé pancíře nakládal na koně. Ne, že bych byl až tak na peníze, za elfskou zbroj Khajitští obchodníci platí docela slušně. Nějak si na ten dům vydělat musím. Vydal jsem se zpět do Bílého průsmyku, potkal cestou jednoho Obra a pár vlků. Obra jsem objel obloukem. Většinou si nás lidí nevšímají, ale když se naštvou, máte většinou smůlu. S vlky to bylo nopak. Ti útočí  bez varování. Alespoň jsem získal dvě pěkné kožešiny. U rozcestí jsem na kopci znovu zahlédl svého zmizelého jelena. Díval se na mne, jakoby čekal a vyzíval mě. Byla to dobrá trefa.

Z rána jsem s čistou hlavou vjížděl zpět do města. Život šel dál svým tempem. Byl plný změn a já ho vnímal, hltal plnými doušky jako tu nejlepší Zlatopalcovu medovinu a vítal s otevřenou náručí. Protože změna, třeba v podobě draka je prostě Život, v celé své syrové kráse a osud uchystaný samotnými Bohy je výzvou pro každého skyrimského Norda, ať z chalupy v podhradí, z lesní samoty nebo z paláce nad městem..

image

 

TOPlist